Jak to všechno začalo
Jak to všechno začalo …..
Chovatelská stanice Azuta vznikla v roce 1994 v době, jsme začínali chovat psy.
Našim prvním plemenem byl Afgánský chrt. Po 13-násti letech do psího ráje odešla naše fenka Bauty. Nadále však zůstává v našem srdci .
Pak jsem si pohrával s myšlenkou pořídit si ještě nového pejska,ale rozhodlo - to pouze malého pejska. A protože naše známá nám dohodila adresu chovatelky Čínských naháčků, najednou … bylo rozhodnuto. Toto nevšední plemeno mě okouzlilo, jak svojí úžasnou povahou tak i vzhledem labutěnka (zmenšenina Afgánského chrta) . S manželkou jsme na téma "Pořízení dalšího pejska" diskutovali snad hodiny a hodiny. A jak to nakonec dopadlo ….? Přece happyendem.
S manželkou jsme se shodli na osrstěné variantě … labutěnce. Jelikož jsme již jednou měli fenku, volba byla jasná . A tak jsme se měli k činu … ihned jsme poslali SMS … a pak už jsme velice netrpělivě očekávali odpověď. Došla odpověď,že štěňátka přišla na svět 25.10.2005 narodila se čtyři a také tam byla jedna PP fenka a zároveň nám potvrdili, že labutěnku máme zamluvenou … a tak jsme si domluvili na jejich návštěvu u Nás , když jsme uviděli „naši“ Escádku … bylo rozhodnuto. Prostě láska na první pohled. Nemohli jsme se dočkat, až Escádku přivezeme domů.Domluvili jsme se, že si Escádku odvezeme začátkem ledna.. …
A tak v roce 2006 7.1.k nám do domácnosti přibyl první Čínský chocholatý pes – Escáda Divoký měsíc. No a znáte to začaly výstavy a bonitace,teď už to máme úspěšně za sebou.……
7.1.2006 jsme vyrazili pro Escádku. Celý natěšení (hlavně já) a nedočkaví. Dorazili jsme do Tlumačova a hrnuli jsme se pro s naši holčičku. Proti se nám vyřítilo několik pejsků a já jsem celý nedočkavý hledal Escádku, najednou se objevila, běžela k nám a v polovině se obrátila a mastila zpět. Nejprve nechtěla k nám vůbec jít a po čase zvítězila její zvědavost nad strachem a nechala se pohladit a po další chvilce vzít do náruče a pak nechtěla dolů. Byli jsme z ní celí unešení, moc se nám líbila … Asi po dvou hodinách jsme vybavení cennými radami a informacemi i s Escádkou vyrazili domů. Očekávali jsme, že budeme muset zastavovat , ale Escádka po chvilce si lehla a usnula. Spala velice neklidně a nevěděla jak a kde se uvelebit (což ostatně jí také do dneška zůstalo). Úspěšně jsme dorazili domů a nechali jsme Escádku, aby si nový domov prozkoumala. Byla velice nebojácná a připadalo mi, že vše zvládá velice dobře vůbec nebyla zakřiknutá ba naopak hýřila elánem. První noc strávila spánkem v postely na mém rameni. Nikdy na to nezapomenu … Kdykoliv se posunula nebo uvelebila jinak, pečlivě dbala na to, aby měla svojí hlavičku položenou popřípadě opřenou o mé rameno. Nemusím dodávat, že jsem se moc nevyspal. Dodnes spinká většinou u mě na polštáři … myslím, že není potřeba vysvětlovat proč nespí Escádka v pelíšku, ale s námi v postýlce. Majitelé naháčků mě chápou a ví a ostatní se, kterými spí jejich miláček v postýlce tak také. Začali dny plné trpělivosti, učení a péče o štěňátko. Musím přiznat, že mě Escádka velice překvapila, je a byla velice šikovná a bystrá a během pár týdnů uměla těch pár základních věcí … S velikým nadšením se vždy pouštěla do všeho nového, vše chtěla prozkoumat a vyzkoušet. Ihned od začátku jsme jí učili zvykat si na česání, postoj na stole a vše co k tomu patří. Největším kamenem úrazu bylo to, že nechtěla být ani na chvilku sama, ale dopadlo to dobře … Escádka se naučila být i sama doma, ale potom to ohromné vítání. Samozřejmě reaguje na klepání a na zvuky přicházející, jak z venku tak z domu …hlídá. Což já osobně považuji za veliký úspěch.
Byla velice bázlivá a měla strach ze všech zvuků a také se nenechá pohladit od lidí, kteří se jí nelíbí. Začali jsme chodit pravidelně ven na procházky, hlavně do rušných částí města a brali jsme jí sebou všude kam to jen šlo, dokonce i do restaurace,ZOO. Veškeré návštěvy s námi absolvovala a pomalu si začala zvykat a přizpůsobovat se.
Vím, že každý pejsek je v očích svého pána ten NEJ … nejlepší, nejdokonalejší, nejchytřejší … a naše holčička na tom nebyla jinak. Velice krásně zvládala chůzi na vodítku, reagovala na povely, ráda se učí … Samozřejmě, když neměla svůj den, tak to také nebylo zrovna to pravé ořechové, ale těch dnů bylo moc málo. Většinou byla velice dobře naladěná a ochotná dovádět … Nikdy ani na vteřinku jsem nezalitoval, že jsme se rozhodli si pořídit dalšího pejska a vybrali si zrovna naší Escádku. Je to naše sluníčko a radost ... a doufáme, že s námi prožije krásný život.
Sledujeme, jak naše holčička roste a pokaždé máme radost, že naše Escádka není žádné trdýlko - kam ji postavíte tam ji najdete … právě naopak, byla, a je do dneška ,velice živá,zvídavá a milá vše musí prozkoumat. Zvlášť se bavíme tím, jak a co dělá, tahá do pelíšku a jak si pak velice spokojeně na té haldě hoví … mimochodem i dnes si dělá v pelíšku hromady
… a jak to pokračuje ….
Když tak čtu část Jak to všechno začalo …. ani se mi nechce věřit, že je Escádce už 4. roky. Strašně moc rychle to utíká … Když si zpětně promítám okamžiky od chvíle, kdy jsme si ji přivezli,jako psí miminko, nechce se mi věřit, že tak rychle vyrostla. Za tu dobu prožila toho tolik, že by to vydalo na slušný román.
Escádka tu všechny zvládne je jí plný byt. Jinak je miláček, když není balónek, vystačí si v nejhorším i s klacíčkem.Dále miluje hodně pohyb, hlavně při kole.
Escádka je miláček celé rodiny. Nekompromisně vyžaduje, aby s ní lidská část smečky jednala s patřičnou láskou, okamžitě je na klíně, nebo na hrudi.V noci spí s námi u nás,je výborná antikoncepce
